The First Class byla britská studiová skupina popové hudby, kterou založil skladatel a hudební producent John Carter.
Kritici je přirovnávají k Beach Boys a jsou nejznámější díky svému hitu „Beach Baby“, který se dostal do top 20 hitparád v USA i Velké Británii
a na první místo v Kanadě.
The First Class byl studiový výtvor britského zpěváka a skladatele Johna Cartera, který si najal zpěváky Tonyho Burrowse
(dříve s The Flower Pot Men a Edison Lighthouse) a Chase Millse, aby k němu připojili své zpěváky a zprostředkovali tak Carterovu tvorbu,
spolu se svou kreativní partnerkou a manželkou Gillian (Jill) Shakespeare.
V 60. letech 20. století Carter založil skupinu Carter-Lewis and the Southerners s kolegou producentem Kenem Lewisem. Kapela se rozpadla,
když Carter a Lewis začali intenzivně pracovat jako studioví zpěváci a objevili se na hitech „It's Not Unusual“
(Tom Jones), „I Can't Explain“ (The Who), „Hi-Ho Silver Lining“ (Jeff Beck), „(There's) Always Something There to Remind Me“ (Sandie Shaw),
„Excerpt From A Teenage Opera“ (Keith West) a „Out of Time“ (Chris Farlowe).
Současně s touto studiovou prací byl Carter členem The Ivy League, kterou v roce 1966 opustil a nahradil ho Burrows.
Carter a Shakespeare napsali píseň „Beach Baby“. Carter okamžitě založil studiovou kapelu, pod názvem The First Class.
V roce 1974 se píseň stala hitem ve Velké Británii a dosáhla 13. místa, a v USA se umístila na 4. místě v žebříčku Billboard Hot 100.
V amerických médiích se setkala s pozitivními recenzemi, Billboard označil „Beach Baby“ za jednu z nejlepších skladeb na stejnojmenném albu First Class.
Skupina nahrála následný singl „Bobby Dazzler“ a materiál pro své první album The First Class.
Přestože po živých vystoupeních skupiny byla určitá poptávka, ani Carter, ani Burrows neměli čas ani zájem o turné, a tak byla sestavena skupina,
která zahrnovala basistu Robina Shawa (dříve z The Flower Pot Men a White Plains),
zpěváka Dela Johna, kytaristu Spencera Jamese (dříve zpěváka The Searchers v letech 1986–2019), klávesistu Clivea Barretta a bubeníka Eddieho Richardse (dříve z Edison Lighthouse),
aby odehrála řadu koncertů jako The First Class. Ačkoli byl tento kvintet vyfocen a uveden spolu s Carterem, Burrowsem a Millsem na obalu prvního alba kapely,
žádný z nich píseň "Beach Baby" nenahráli.
„Bobby Dazzler“ a pozdější singly „Dreams Are Ten a Penny“ (předělávka John Kincade, kterou sám John Carter napsal z roku 1972, číslo 83 v USA), „Won't Somebody Help Me“ a „ Funny How Love Can Be “ (číslo 74 v USA, předělávka hitu The Ivy League z roku 1965,
na kterém byl Carter jedním z vokalistů) se v britských hitparádách neumístily. Oficiálně se skupina zredukovala na trio (Burrows, Carter a Mills) s podporou studiových hráčů a v roce 1976 vydala neúspěšné druhé album (SST).
Po vydání druhého alba se The First Class stalo čistě příležitostným studiovým počinem, zatímco různí členové se věnovali jiné práci. Kapela však v následujících několika letech pokračovala
v nahrávání a vydávání singlů, pro různá vydavatelství např. „Broken Toy“ (1978), „Song On The Wind“ (1979), „Ocean of Glass“ (1981) a „Gimme Little Sign“ (1983).
Žádný z těchto singlů se nedostal do hitparád.
Chas Mills následně odešel z hudebního průmyslu, aby provozoval restauraci v severním Londýně. Tony Burrows pokračoval v práci jako sólový umělec.
John Carter se i nadále aktivně věnoval psaní znělek.
Zde si můžete poslechnout malý průřez diskografií kapely The First Class.
